THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pravda, tentokráte nebudeme pojednávat o zrovna horké novince, ale abychom dostáli své zpravodajské povinnosti vůči domácí scéně, představme si prozatím poslední studiový materiál mosteckých FOUR SEATS FOUR INVALIDES (dále jen F.S.F.I.).
S připuštěním skutečnosti, že průvodní promoleták k nahrávce jsem ztratil ještě dříve, než došlo k sepsání této recenze, musím konstatovat, že s tvorbou těchto (můžeme říci už veteránů - 13 let na scéně) jsem obeznámen jen velmi zběžně, a to formou jejich jednoskladbového příspěvku na kompilaci „Temno 2“. Dá se říct, že „Defy“ pokračuje v započaté cestě mosteckých, která si to hezky štráduje po již vyšlapaných grindových chodníčcích s občasnou zastávkou u HC odpočívadla. Tentokráte je ovšem v podobě mnoha nasamplovaných smyček zcela patrná snaha o určité oživení zažilých konvencí, byť i v tomto směru se nejedná o žádnou revoluci. Zvuk bicího automatu, o jehož programování se postaral Ubina (m.j. také člen městských souputníků z CONTRASTIC), je v některých momentech znát až příliš. Na druhou stranu je potřeba ocenit, že jednotlivé skladby disponují hned několika rytmickými motivy, od houpaček až po klasické sypačky, díky čemuž se poslech „Defy“ nestává jen jednotvárnou grindovou nudou. Naopak, myslím si, že v rámci svého žánru se jedná o nahrávku poutavou a svým způsobem i chytlavou.
F.S.F.I. v tom mají zkrátka jasno. Na nic si nehrají a i přes kritické texty se rozhodně nestaví do pozice mesiášů a očividně jim nechybí ani pořádná dávka nadhledu. Prostě v tomto případě je vše tak, jak má být. Zkrátka žádný zázrak, nýbrž solidně zvládnutý standard.
6 / 10
Ubina
- kytara a programování
Mirke
- vokály
Machy
- basa
Putti
- vokály
Pölü
- perkuse a programování
Opů
- kytara (host)
1. Sstsirorretoib
2. Press My Life
3. Dirty Hands On Powerfull
4. Bastard's Billboard
5. Megashock
6. Medial Massage
7. Distress
8. Corrosive
9. Chemopheles
10. Hideousness Coming From Deepness
11. Hot Zone
12. Stoned By Horror
13. Midnight Shit City
14. Wormz
15. Streeball Violence
16. Chemofeles (Rehearsal Session)
Defy (2003)
Biovirus (2000)
Split s MINDLFAIR (1998)
Livestock (EP) (1998)
Blast! (1996)
Hiromost (MC) (1993)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Cephallic Records
Produkce: FOUR SEATS FOUR INVALIDES
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.